Blog

V dnešní době automobil chce mít opravdu každý. Já se tomu nedivím, protože automobil je opravdu hodně praktický a mnoho lidí v dnešní době má auto. A také je velice důležité, abyste si pořídili takové auto, na které máte peníze, protože některé auto žere opravdu hodně. Říká se tomu, že žere opravdu hodně benzinu a znamená to, kolik ujede litrů na sto kilometrů. Já si myslím, že tohle je opravdu hodně důležité znát, protože moje kamarádka si jednou pořídila auto, ona ho koupila docela levně, ale potom, když zjistila, kolik litrů benzinu na sto kilometrů jí to bere, kolik to auto spotřebuje, že má opravdu vysokou spotřebu, tak se jí protočili panenky a říkala, že se toho automobilu musí co nejrychleji zbavit.

Já se kamarádce ani nedivím, protože já bych takhle drahé auto také nechtěla, které takhle potřebuje opravdu hodně benzínu. Takové auto, které potřebuje každou chvíli krmit. Nakonec kamarádka právě asi po dvou měsících tenhle automobil prodala, musela ho prodat ještě levněji, než za co ho koupila, protože opravdu to auto nikdo nechtěl. Já si myslím, že takovéto auto je spíše pro nějaké bohatší lidi anebo pro ty lidi, kteří se tím živí a třeba jim zaměstnavatel proplácí cestovní cesty. Protože někdo má pracovní cesty taky. A samozřejmě, že jim to potom proplácí zaměstnavatel.

Já také kdybych jela třeba někam do práce a musela bych jet třeba na služební cestu, tak bych také samozřejmě nechtěla si platit benzín ze své kapsy. Vždycky to proplácí zaměstnavatel, a to je právě dobře. A proto kdyby kamarádka také měla třeba nějakého zaměstnavatele, který ji proplácí cestovní jízdy, tak by samozřejmě si asi to auto nechala. Tedy alespoň takhle podle jejích slov říkala, že by si ho nechala, kdyby jí někdo proplácel benzín. V dnešní době je to opravdu hodně náročné, abyste si našli někoho, kdo vám tohle bude právě proplácet, ale kamarádka je na to sama a nemá partnera, takže nemají se ani s tím půlit právě o benzin a tak podobně.

V dnešní době automobil chce mít opravdu každý. Já se tomu nedivím, protože automobil je opravdu hodně praktický a mnoho lidí v dnešní době má auto. A také je velice důležité, abyste si pořídili takové auto, na které máte peníze, protože některé auto žere opravdu hodně. Říká se tomu, že žere opravdu hodně benzinu a znamená to, kolik ujede litrů na sto kilometrů. Já si myslím, že tohle je opravdu hodně důležité znát, protože moje kamarádka si jednou pořídila auto, ona ho koupila docela levně, ale potom, když zjistila, kolik litrů benzinu na sto kilometrů jí to bere, kolik to auto spotřebuje, že má opravdu vysokou spotřebu, tak se jí protočili panenky a říkala, že se toho automobilu musí co nejrychleji zbavit.

Já se kamarádce ani nedivím, protože já bych takhle drahé auto také nechtěla, které takhle potřebuje opravdu hodně benzínu. Takové auto, které potřebuje každou chvíli krmit. Nakonec kamarádka právě asi po dvou měsících tenhle automobil prodala, musela ho prodat ještě levněji, než za co ho koupila, protože opravdu to auto nikdo nechtěl. Já si myslím, že takovéto auto je spíše pro nějaké bohatší lidi anebo pro ty lidi, kteří se tím živí a třeba jim zaměstnavatel proplácí cestovní cesty. Protože někdo má pracovní cesty taky. A samozřejmě, že jim to potom proplácí zaměstnavatel.

Já také kdybych jela třeba někam do práce a musela bych jet třeba na služební cestu, tak bych také samozřejmě nechtěla si platit benzín ze své kapsy. Vždycky to proplácí zaměstnavatel, a to je právě dobře. A proto kdyby kamarádka také měla třeba nějakého zaměstnavatele, který ji proplácí cestovní jízdy, tak by samozřejmě si asi to auto nechala. Tedy alespoň takhle podle jejích slov říkala, že by si ho nechala, kdyby jí někdo proplácel benzín. V dnešní době je to opravdu hodně náročné, abyste si našli někoho, kdo vám tohle bude právě proplácet, ale kamarádka je na to sama a nemá partnera, takže nemají se ani s tím půlit právě o benzin a tak podobně.

Již od dob Marie Terezie je školní docházka povinností každého dítěte. Avšak základní principy školství se od těchto dob příliš nezměnili, navzdory všemu pokroku, který jsme učinili. Jistě, mění se látka a osnovy podle nejnovějších poznatků, avšak základní princip, jako je sezení v lavici, začátek v osm hodin, délka školních hodin i přestávka, stejně jako způsob, jakým jsou děti učeny, doposud nedoznalo změn. Je však čím dál jasnější, že ke změně bude muset dojít, a to poměrně brzy. Současný školní systém má totiž stále větší problémy, a přestává se hodit do moderní doby. Stále více si také uvědomujeme, jak jím leckdy děti zraňujeme, a že lepších výsledků lze dosáhnout i jinak. K tomu je však potřeba nejprve identifikovat a správně pojmenovat problémy, které naše školství má.

V první řadě je to samozřejmě zkostnatělost. Děti jsou nuceny učit se tu samou látku, postupovat tím samým tempem, a to bez ohledu na to, že každé se učí jinak a má jiné schopnosti. To samozřejmě vede k tomu, že se děti často posmívají těm, kteří vyčnívají – odměňuje se zde totiž průměrnost. Pokud se učíte příliš dobře, nudíte se a ostatní si myslí, že se na ně vytahujete. Pokud příliš pomalu, pak prakticky nemáte šanci na další vzdělání.

Dále je to stále se zhoršující šikana. Jistě, ta není ničím novým, ovšem velmi dlouho se před ní na většině škol zavíraly oči. Důvod byl jednoduchý – žádná škola nechtěla přiznat, že tento problém má, neboť by pak do ní rodiče své děti dávat nechtěly. Bylo tedy jednodušší vše zamést pod koberec. Není tedy divu, že bují stále víc. Rozhodně je potřeba s ní něco dělat. Pak je tu i samotný způsob, jakým je látka učena. V naprosté většině případů jde o prosté memorování či osvojování předem daných návyků. To však zabíjí přirozenou dětskou zvědavost, až nakonec začnou považovat objevování něčeho nového za zlo. A to je škoda. Tak se toho totiž naučí mnohem méně.

Již od dob Marie Terezie je školní docházka povinností každého dítěte. Avšak základní principy školství se od těchto dob příliš nezměnili, navzdory všemu pokroku, který jsme učinili. Jistě, mění se látka a osnovy podle nejnovějších poznatků, avšak základní princip, jako je sezení v lavici, začátek v osm hodin, délka školních hodin i přestávka, stejně jako způsob, jakým jsou děti učeny, doposud nedoznalo změn. Je však čím dál jasnější, že ke změně bude muset dojít, a to poměrně brzy. Současný školní systém má totiž stále větší problémy, a přestává se hodit do moderní doby. Stále více si také uvědomujeme, jak jím leckdy děti zraňujeme, a že lepších výsledků lze dosáhnout i jinak. K tomu je však potřeba nejprve identifikovat a správně pojmenovat problémy, které naše školství má.

V první řadě je to samozřejmě zkostnatělost. Děti jsou nuceny učit se tu samou látku, postupovat tím samým tempem, a to bez ohledu na to, že každé se učí jinak a má jiné schopnosti. To samozřejmě vede k tomu, že se děti často posmívají těm, kteří vyčnívají – odměňuje se zde totiž průměrnost. Pokud se učíte příliš dobře, nudíte se a ostatní si myslí, že se na ně vytahujete. Pokud příliš pomalu, pak prakticky nemáte šanci na další vzdělání.

Dále je to stále se zhoršující šikana. Jistě, ta není ničím novým, ovšem velmi dlouho se před ní na většině škol zavíraly oči. Důvod byl jednoduchý – žádná škola nechtěla přiznat, že tento problém má, neboť by pak do ní rodiče své děti dávat nechtěly. Bylo tedy jednodušší vše zamést pod koberec. Není tedy divu, že bují stále víc. Rozhodně je potřeba s ní něco dělat. Pak je tu i samotný způsob, jakým je látka učena. V naprosté většině případů jde o prosté memorování či osvojování předem daných návyků. To však zabíjí přirozenou dětskou zvědavost, až nakonec začnou považovat objevování něčeho nového za zlo. A to je škoda. Tak se toho totiž naučí mnohem méně.

Jsou lidé, kteří se zajímají o vzdělání a také o četbu knih. Já se také moc ráda zajímám o knihy. Také můj sen byl, že bych šla studovat někdy vysokou školu. Chtěla jsem studovat v Praze jsem totiž z malého města. Vlastně jsem vyrůstala na malé vesnici. Ale i tak jsem měla sen, že budu také studovat ve velkém městě. Měla jsem na výběr Ostravu nebo Brno anebo také Prahu. Já vím, že někdy člověk má takové vysoké sny, že třeba nejdou ani vůbec splnit. Že třeba člověk si umane mít sen, že bude studovat, ale potom zjistí, že na to vůbec nemá čas nebo finance.

Někteří lidé jsou chytří, ale nemohou studovat, protože potřebují také mít A aby člověk měl peníze, tak také musí chodit do práce, aby si vydělával peníze. Tohle byl i můj sen. Já jsem ale věděla, že při studiu budu muset také pracovat. A když jsem postoupila potom na vysokou školu, tak jsem u toho měla také brigádu. Prodávala jsem oblečení a po večerech jsem chodila uklízet restaurace. Nakonec jsem téměř zkolabovala. I když jsem měla ráda vědu a studium, tak jsem musela studium vysoké školy zrušit. Chtěla jsem ho pro začátek jenom přerušit. Ale věděla jsem, že i tak do budoucna na to nebudu mít žádné finance.

Navíc jsem otěhotněla. Takže to byla další překážka studia. Jinak bych na to ani neměla peníze. Musela jsem se věnovat sama sobě a budoucímu dítěti. Nejhorší na tom bylo, že právě otec dítěte se k němu vůbec nehlásil a utekl. A já jsem se je dítěte vůbec nechtěla vzdát. Řekla jsem si, že vlastně při rodičovské dovolené nebo při mateřské dovolené si mohu dělat nějaké kurzy. Abych třeba na vědu vůbec nezanevřela? Abych na četbu knih nezapomněla. Četba knih mě baví, mám doma několik encyklopedií. Moje knihovna je opravdu plná, knih jsem ráda, že jsem také od své sestry zdědila několik knih. Protože ona, když nějaké knihy přečte, tak už je ve své knihovně prý nesnese. Například mě tohle třeba vůbec nevadí. Mám ráda svou knihovnu, když je opravdu plná. 

Jsou lidé, kteří se zajímají o vzdělání a také o četbu knih. Já se také moc ráda zajímám o knihy. Také můj sen byl, že bych šla studovat někdy vysokou školu. Chtěla jsem studovat v Praze jsem totiž z malého města. Vlastně jsem vyrůstala na malé vesnici. Ale i tak jsem měla sen, že budu také studovat ve velkém městě. Měla jsem na výběr Ostravu nebo Brno anebo také Prahu. Já vím, že někdy člověk má takové vysoké sny, že třeba nejdou ani vůbec splnit. Že třeba člověk si umane mít sen, že bude studovat, ale potom zjistí, že na to vůbec nemá čas nebo finance.

Někteří lidé jsou chytří, ale nemohou studovat, protože potřebují také mít A aby člověk měl peníze, tak také musí chodit do práce, aby si vydělával peníze. Tohle byl i můj sen. Já jsem ale věděla, že při studiu budu muset také pracovat. A když jsem postoupila potom na vysokou školu, tak jsem u toho měla také brigádu. Prodávala jsem oblečení a po večerech jsem chodila uklízet restaurace. Nakonec jsem téměř zkolabovala. I když jsem měla ráda vědu a studium, tak jsem musela studium vysoké školy zrušit. Chtěla jsem ho pro začátek jenom přerušit. Ale věděla jsem, že i tak do budoucna na to nebudu mít žádné finance.

Navíc jsem otěhotněla. Takže to byla další překážka studia. Jinak bych na to ani neměla peníze. Musela jsem se věnovat sama sobě a budoucímu dítěti. Nejhorší na tom bylo, že právě otec dítěte se k němu vůbec nehlásil a utekl. A já jsem se je dítěte vůbec nechtěla vzdát. Řekla jsem si, že vlastně při rodičovské dovolené nebo při mateřské dovolené si mohu dělat nějaké kurzy. Abych třeba na vědu vůbec nezanevřela? Abych na četbu knih nezapomněla. Četba knih mě baví, mám doma několik encyklopedií. Moje knihovna je opravdu plná, knih jsem ráda, že jsem také od své sestry zdědila několik knih. Protože ona, když nějaké knihy přečte, tak už je ve své knihovně prý nesnese. Například mě tohle třeba vůbec nevadí. Mám ráda svou knihovnu, když je opravdu plná.