Autor: devene

I když se to může někomu zdát zvláštní, i v dnešní době se najdou lidé, kteří nevlastní řidičský průkaz, případně nemají k dispozici automobil (například proto, že v rodině je jen jeden, a s tím již někdo odjel). I oni se však někdy potřebují přepravit na dané místo, mnohdy i se svými domácími mazlíčky. Proto využívají služeb veřejné dopravy. Zde však pro zvířata platí jiná pravidla než když se vezou v osobním autě.

V první řadě je potřeba říci, že je na každém přepravci, za jakých konkrétních podmínek přepravu zvířat dovolí. Většinou však používají buď ta samá, nebo podobná. Jistě, někteří dopravci je rovnou vylučují, avšak takových je minimum. Jiné mají zase omezení velikosti, kdy například přepraví čivavu, ale už ne dogu či vlkodava.

Tím hlavním pravidlem, které mají zavedeno snad všichni, je to, že zvíře (zejména pak psi) musí být zabezpečeno tak, aby nemohlo napadnout ostatní cestující. Je jasné proč. I nejlépe vychovaný pes se může ohnat, když mu v přeplněném autobuse někdo zničeho nic šlápne na tlapku. Proto je vyžadováno, aby měl buď košík a vodítko, nebo byl zavřený v přepravním boxu. Je pak na majiteli, kterou cestu zvolí. Výjimku z tohoto pravidla mají slepečtí a asistenční psi a také policejní psi ve službě.

Je jasné, že se to některým majitelům příliš nelíbí, a je jasné, proč. Nechtějí své chlupaté miláčky omezovat a jsou přesvědčeni, že ten jejich by nikdy nikoho nenapadl. To samozřejmě může být pravda, avšak každé zvíře se může něčeho leknout a ohnat se, zvláště pokud není zvyklé v onom dopravním prostředku cestovat. Přepravce má totiž za povinnost i zajištění bezpečí všech cestujících, a to i od zvířat. Je tedy pochopitelné, že se chtějí vyhnout nepříjemnostem a tak se snaží pokud možno zabránit neštěstí.

Ať se nám to tedy líbí, nebo ne, ona přepravní pravidla tady jsou. A pokud se rozhodnete s daným dopravcem cestovat, pak tu automaticky znamená, že se jimi budete řídit. To si však mnoho lidí neuvědomuje.

I když se to může někomu zdát zvláštní, i v dnešní době se najdou lidé, kteří nevlastní řidičský průkaz, případně nemají k dispozici automobil (například proto, že v rodině je jen jeden, a s tím již někdo odjel). I oni se však někdy potřebují přepravit na dané místo, mnohdy i se svými domácími mazlíčky. Proto využívají služeb veřejné dopravy. Zde však pro zvířata platí jiná pravidla než když se vezou v osobním autě.

V první řadě je potřeba říci, že je na každém přepravci, za jakých konkrétních podmínek přepravu zvířat dovolí. Většinou však používají buď ta samá, nebo podobná. Jistě, někteří dopravci je rovnou vylučují, avšak takových je minimum. Jiné mají zase omezení velikosti, kdy například přepraví čivavu, ale už ne dogu či vlkodava.

Tím hlavním pravidlem, které mají zavedeno snad všichni, je to, že zvíře (zejména pak psi) musí být zabezpečeno tak, aby nemohlo napadnout ostatní cestující. Je jasné proč. I nejlépe vychovaný pes se může ohnat, když mu v přeplněném autobuse někdo zničeho nic šlápne na tlapku. Proto je vyžadováno, aby měl buď košík a vodítko, nebo byl zavřený v přepravním boxu. Je pak na majiteli, kterou cestu zvolí. Výjimku z tohoto pravidla mají slepečtí a asistenční psi a také policejní psi ve službě.

Je jasné, že se to některým majitelům příliš nelíbí, a je jasné, proč. Nechtějí své chlupaté miláčky omezovat a jsou přesvědčeni, že ten jejich by nikdy nikoho nenapadl. To samozřejmě může být pravda, avšak každé zvíře se může něčeho leknout a ohnat se, zvláště pokud není zvyklé v onom dopravním prostředku cestovat. Přepravce má totiž za povinnost i zajištění bezpečí všech cestujících, a to i od zvířat. Je tedy pochopitelné, že se chtějí vyhnout nepříjemnostem a tak se snaží pokud možno zabránit neštěstí.

Ať se nám to tedy líbí, nebo ne, ona přepravní pravidla tady jsou. A pokud se rozhodnete s daným dopravcem cestovat, pak tu automaticky znamená, že se jimi budete řídit. To si však mnoho lidí neuvědomuje.